V listopadu jsme uspořádali společně s
Pavlem Gülichem a modeláři ze
stanice techniků na Podbabě víkendové seznamování s lepty zaměřené zejména na různé techniky pájení a posléze sestavování leptaných pojezdů a stavebnic.
Velice příjemná byla účast mladých modelářů z DDM Podbaba - je dobře, že i mladí kluci se stále zajímají o modely a jsou ochotní vzít do rukou nástroje a tvořit.
Sobotní část začala kvůli burze až po obědě a byla poměřně rychlá a krátká (to jako že jsme skončili před večeří :-) ). Po krátkém úvodu dostali účastníci možnost vyzkoušet různé způsoby pájení - českou mikropájkou ERS50, německým Wellerem a také horkým vzduchem a plynovým hořákem z Číny.
Plynový hořák (záměrně nepíši páječka) vzbudil asi největší zájem - je to poměrně levný nástroj (cca 500 - 1.500 Kč dle značky, příslušenství a prodejce), lze jej doplňovat plynem do zapalovače a pájí se s ním dobře - zejména velké masivní díly prohřeje rychleji než jiné nástroje.
Někteří čtenáři našeho serveru a účastníci dřívějších seminářů si také přinesli vlastní horkovzdušné stanice, které si pořídili na naše doporučení a chtěli si je vyzkoušet v praxi. Během soboty se je úspěšně naučili ovládat a pájet s nimi, ať už s použitím pasty, nebo jen trubičkového cínu.
Horký vzduch s pastou si získal na oblibě při následující pracovní neděli během sestavování leptů - zejména pro možnost dát pastu mezi dva plechy a poté je prohřátím rychle spájet dohromady. Obdobně rychlé bylo pájení rohů, kde nezůstávaly žádné přebytky cínu. Použití plynovky je obdobné, jen je třeba dát výrazně větší pozor na možné přehřátí dílů.
Jedinou nevýhodou byla cena spotřebního materiálu - pájecí pasty. V GMku stojí 50g kartuše rovných 600,- Kč a má životnost 1 - 2 roky. Výrobce udává obvykle 6 - 12 měsíců, ale to je s ohledem na využití v elektronice a průmyslovém použití. Osobně mám ozkoušeno, že pro lepty je doba použitelnosti více než dvojnásobná. Životnost je omezena zejména použitým pojivem v pastě vyrobeným na bázi organických olejů. Pojidlo stárne a pasta se stává tužší, takže se hůře aplikuje, velmi stará pasta už se i špatně pájí - namísto rozlití po ploše vytváří kuličky, které utíkají pryč.
Za tuto dobu ji méně aktivní modeláři nestihnou spotřebovat a zbytek musí vyhodit, což je s ohledem na cenu poněkud neefektivní. Původně jsem tedy na seminář objednával výrazně levnější pastu z Číny. Sám jsem s ní neměl žádné zkušenosti, takže jsem ji chtěl v průběhu semináře vyzkoušet - bohužel přišla až následující týden. Po jejím vyzkoušení mohu říci, že je přijatelné kvality, je však nutné ji z 50g kelímku přendat postupně do injekční stříkačky (nejlépe 2ml) a tu osadit nejširší dostupnou jehlou - oboje pořídíte za pár korun v běžné lékárně. S poštovným a poplatky vychází na 150 Kč a případným zájemcům ji mohu zajistit, pokud mi napíší mail.
Během neděle účastníci testovali svoji trpělivost na stavebničkách - děti z kroužku modelářů se úspěšně zhostili stavby svých leptaných prvotin v podobě vozů PVK a dokonce pojezdu pro MUV69, starší členové si troufnuli i na Es a Laaps. Vedoucí se pustili do pojezdů pro motoráky a několik návštevníků do T334 a MUVky. Večer proběhly též první zkušební jízdy a modely ujely své první metry :-).
Potom se účastníci rozešli domů, aby v následujících dnech doladili pojezdy a provedli zbývající práce. Věřím, že nabyté zkušenosti úspěšně využijí v další modelářské činnosti.
Na závěr děkuji všem účastníkům a kolegům spoluorganizátorům za aktivní přístup a za to, že se nenechali odradit problémy během stavby. Třeba bude někdy napřesrok pokračování...
